Vietnam

Hué bylo vždy kvůli své výhodné pozici prosperující město, své největší slávy však dosáhlo za vlády dynastie Nguyen. Král Nguyen Anh vládnoucí pod jménem Gia Long (1762-1819) udělal v roce 1802 z Hué hlavní město Vietnamu a začal zde s rozsáhlou výstavbou a opevňováním města. Hué je jediným městem ve Vietnamu, které si uchovalo v téměř neporušeném stavu celý královský komplex sestávající se z hradeb, paláců a královských hrobek. V roce 1993 byly tyto monumenty prohlášeny Světovým kulturním odkazem pod ochranou UNESCO.

Citadela a císařské město

Citadela stojí na břehu Voňavé řeky (Song Huong), se stavbou se začalo v roce 1805 a dokončena byla roku 1832. Dva ostrůvky na Voňavé řece (Ta Thanh Long – Zelený drak a Huu Bach Ho – Bílý tygr) stráží Citadelu od řeky. Citadela je jakési „město ve městě“, které je obehnáno hradbami vysokými 6,6 metrů o tloušťce 21 cm, které mají obvod 10 km. Dovnitř lze vstoupit jednou z deseti bran, jimž předchází most vedoucí přes vyhloubený příkop. Dominantu představuje Vlajková věž, která se tyčí do výšky 37 metrů a v průběhu času byla dvakrát zničena a znovu postavena. Devět posvátných kanónů má symbolizovat ochránce paláce a království, nikdy neměly sloužit k boji. Představují čtyři roční období a pět základních elementů.

 

Uvnitř Citadely se nachází Císařské město, které původně zahrnovalo kolem 150 paláců a dalších budov. Jeho stavbu zahájil první císař dynastie Nguyen Gia Long v roce 1804 a dokončil ji Minh Mang v roce 1833. Za tuto dobu se tu stačilo vystřídat 13 panovníků. Město je obehnáno 6 metrovými hradbami a lze do něj vstoupit jednou ze čtyř bran, z nichž nejznámější je Polední brána – Ngo Mon, která byla postavena v roce 1833. Brána má dvě patra – v přízemí se nachází pět vchodů (ten prostřední mohl užívat pouze vládce) a v patře Pavilón pěti Fénixů, kde se císař objevoval při důležitých událostech. Střecha pavilónu je pokryta taškami glazovanými zlatem.

 

Palác nejvyšší harmonie (Thai Hoa) – zvaný též jako Trůnní palác – pochází z roku 1805, roku 1833 získal po přestavbě svou dnešní podobu. Na hřebeni střechy, která je podepřena 80 červeně lakovanými sloupy s motivem zlatých draků, jsou vyobrazeni dva draci, kteří skládají slib věrnosti měsíci. Střecha samotná pak září žlutými taškami. V Palác nejvyšší harmonie se konaly velké královské audience, korunovace, slavila se tu výročí císařova narození apod. Dodnes tu stojí původní královský trůn.
Devět dynastických uren, stojících před pavilónem Hien Lamp (památník mandarínům za jejich věrnost dynastii), bylo odlito z bronzu v letech 1835 a 1836. Urny, vysoké kolem dvou metrů a ornamentálně zdobené, mají symbolizovat jednotu země a stabilitu dynastie.
V pavilónu, který býval královskou kaplí (až do roku 1975), se nacházejí urny s popelem císařů a jejich rodin. Jednou za rok je pavilón uzavřen a je přístupný pouze pro příbuzné bývalého císařského rodu, kteří žijí roztroušeni v různých částech světa.
Paláce vyčleněné pouze pro soukromý život císaře patřily k tzv. Zakázanému městu. Nicméně většina z nich se nedochovala – především kvůli bombardování v roce 1968 (během operace Tet). Nejzachovalejší z těchto paláců je zřejmě Císařská čítárna (Thai Binh), kterou nechal zbudovat císař Thieu Tri (1841-1847) a jejíž střechu zdobí unikátní keramické mozaiky.
 

 

Pagoda Thien Mu se nachází na levém břehu Voňavé řeky asi 5 km od centra Hué, její název se překládá jako Pagoda Nebeské paní. Stavba souvisí s legendou, která říká, že na místo, kde dnes pagoda stojí, chodila každý den stará žena a prohlašovala, že právě tady jednou postaví vládce pagodu, která přinese mír a prosperitu celé zemi. Když se o pověsti dozvěděl Nguyen Hoang, dal roku 1601 pagodu na daném místě skutečně postavit. Věž pagody (Phuoc Duyen, 

postavená roku 1884) má půdorys osmiúhelníku a sahá do výšky 21 metrů. V blízkosti se nachází chrám a klášter, kde si můžete mj. prohlédnout auto, kterým odjel mnich Thieh Quang Duc do Saigonu, kde se 11.června 1963 upálil na protest proti režimu prezidenta Ngo Dinh Diema a diskriminaci buddhistů v zemi.
 

Poslední císařská dynastie Nguyen měla 13 panovníků, pouze sedm z nich má hrobku (Gia Long, Minh Mang, Thieu Tri, Tu Duc, Duc Duc, Dong Khanh and Khai Dinh). Hrobky se nacházejí ve vzdálenosti 2 – 16 km jihozápadně od Citadely. Ne ve všech však jsou císařové pohřbeni. Všechny hrobky mají dvě části – první je určena pro pohřební účely, druhá pro samotnou hrobku. V každém komplexu nejdete hradby, trojitou bránu, dvůr pozdravů, stély, pavilony, chrámy, zahrady, jezírka a samotnou hrobku.
Hrobka císaře Minh Mang (1820-1840) byla postavena během let 1840-1843. Je považována za nejvíce majestátní ze všech, tvoří ji 40 různě velkých staveb, které jsou umístěny uvnitř oválné hradby, jež má obvod 2 km. Stavby jsou harmonicky zasazeny do okolní přírody, důraz je kladen na symetrii. Bylo zapotřebí 10 tisíc vojáků a umělců, aby byl celý areál hrobky dokončen.
Hrobku císaře Tu Duc (1848 – 1883) tvoří 50 staveb harmonicky uspořádaných za 1500 metrů dlouhou osmiúhelníkovou hradbou. Pohřební komplex byl postaven v letech 1864 – 1867, stavby se nacházejí v borovicovém háji, jsou obklopeny jezírky. Zajímavé je, že komnata Minh Khiem byla původně postavena jako divadlo. Ještě zajímavější je, že během stavby umělci a vojáci povstali a snažili se přimět císařova bratrance Ung Dao, aby vládce svrhl.
Doba vlády císaře Khai Dinh (1885-1925) byla kratší než výstavba jeho hrobky, která trvala 11 let (1920 – 1931). Tento pohřební komplex je nejméně orientální ze všech, protože za vlády císaře Khai Dinh absorbovalo vietnamské umění velké množství západních stylů. Někdy se proto o této hrobce mluví jako o ukázce vietnamského neoklasicismu. Mísí se tu západní a východní architektonické i umělecké styly – stropy jsou sice vymalovány podobně, jak jsme na to zvyklí z našich kostelů, ale vyobrazena jsou tu tradiční východní témata – draci v oblacích. Samotná královská krypta a oltářní hala se nachází v třístupňovém paláci Thien Dinh na vrcholu kopce.
 

Most se nachází ve vesnici Thanh Toan 8 km východně od Hué. Most byl postaven před dvěma sty lety, ale v průběhu doby byl několikrát zničen a znovu postaven. Poslední velkou rekonstrujcí proššel v roce 1991 a byl prohlášen národní památkou. Most je 17 metrů dlouhý a 4 metry široký, vyrobený ze dřeva; po obou stranách mostu jsou upevněny parapety sloužící jako opěrky.