Vietnam

 Vietnamci kladou velký důraz na dodržování tradic při přípravě jídla, u kterého se sejde celá rodina a řeší nejdůležitější otázky domácnosti, obchodu, vzdělávání dítěte atd. Obědvá se velmi dlouho. Pevnou a neodlučitelnou tradicí je uctívání předků. Vietnamci jsou velmi zaměřeni na rodinu. V rodině rozhoduje otec nebo nejstarší syn a manželky jsou podřízené. Muži mají za povinnost vykonávat těžké práce a být silní v krizi. Očekává se, že děti budou poslouchat a uctívat rodiče a mít respekt před staršími. Učí je, aby byly poctivé, tiché a slušné. Vietnamci připisují vysokou hodnotu vzdělání a jsou v procesu vzdělávání v ČR velmi úspěšní. Ve Vietnamu působí jak asijské náboženské směry jako konfucianismus, taoismus a buddhismus, tak křesťanská církev. Asi 85% Vietnamců ve Vietnamu se hlásí k buddhismu a 8% ke křesťanství, z toho v naprosté většině ke katolictví. Pro Vietnamce jsou však nezávisle na náboženském

cítění nesmírně důležité praktiky uctívání předků, opírající se o přesvědčení, že zemřelý člen rodiny nadále žije v jiné formě existence, zajímá se o svět a své příbuzné na Zemi, a má schopnost jejich činy ovlivňovat. Proto jsou data výročí úmrtí příbuzných důležitými dny oslav či vzpomínkových aktů. Cílem rituálů je zajistit pohodu zemřelých předků a jejich příznivou nakloněnost vůči pozůstalým, aby se jim dařilo. S prosbou o příznivou pomoc se na své předky obracejí Vietnamci vždy, když je čeká mimořádná událost, jako např. podepsání smlouvy, složení zkoušky, otevření firmy, apod. Sociální a nenáboženskou funkcí uctívání předků je reprodukce a kultivace hodnot příbuzenství, jako je především úcta dětí k rodičům, rodinná soudržnost a loyalita a pokračování rodové linie.

Pravidla slušného chování je učí neztěžovat situaci svým blízkým neustálými stížnostmi na vlastní problémy. Za nevhodné považují, pokud se muž dotkne cizí ženy. Stejně tak jako když někdo dá nohy na nábytek. Vietnamci se často usmívají nebo se nahlas smějí a to když chtějí zmírnit nějakou nepříjemnou situaci, jsou v nesnázích, nerozumí, nebo si nejsou jistí. Při rozhovoru je pro ně nepříjemné a nezdvořilé díváte-li se jim přímo do očí, může to vyjadřovat domýšlivost nebo povýšenost.